Přicházejí jaguáří dny a já je cítím ve svých kostech

Srí lanka, 8.4. 2018

Dnes jsem se probudila se zvláštním roztřesením – směsicí nervozity i příjemného vzrušení. Právě dneškem se uzavírá můj skoro čtrnácti denní ayurvedský odpočinek na Srí Lance a pomalu se otevírá už jasně hmatatelná nová energie přicházejícího ženského workshopu. Dnes je den jaguára a ja ho vítám s otevřenou náručí.

Chce se mi trochu bilancovat

Každá cesta je určitou návštěvou nové dimenze sebe sama i té okolní. Provázely mě tu nejrůznější emoce, myšlenky, vjemy, touhy, vzpomínky a chutě. Sledovala jsem, jak se to ve mě vše přelévá v rytmu oceánu, který mi burácí téměř před okny. Stejně tak se mi zde měnila energie – občas jsem propadala rozhořčení vůči místní chaotické mentalitě. Prostě vše se v místním resortu řeší svéhlavě Srí Lansky.

Často to nedává smysl, ale vždy to nakonec dobře dopadne

Když jsem sem dorazila, byla jsem tady téměř sama, ale jak to už na cestách bývá – brzy jsem si začala tvořit přátelství a alespoň malou síť vztahů okolo sebe. To mi dodává pocit bezpečí. Nakonec se z toho staly pravidelně propovídané večery, kdy se nám oceánský vítr dychtivě otíral o obličeje a palmové listy okolo šuměly a vrzaly. Zvykla jsem si na to. Člověk vlastně na cestách není téměř nikdy sám, až mu to nakonec může začít i chybět! 🙂

Úplňková iniciace

Bylo to zhruba před týdnem. Krásný rituální den. Úplněk zářil velice jasně a my si s Alexandou sedly na pláž a trochu si zpívaly, trochu povídaly, ale hlavně jsme sledovaly vodní hladinu před sebou, která vytvářela děsivě nádhernou optickou iluzi mohutné temné hradby – vlny, která se na nás valila. Měsíc osvětloval nejbližší vlny a bylo velké teplo – cítila jsem se téměř jako za dne. Ten den byl významný také tím, že mi sem přijela moje parťačka Monča. Od té doby jsme prožila mnohá společná komická dobrodružství.

Ayurvédská klinika a její procedury

Za posledních 14 dní jsem zde překonala většinu svých nahromaděných strachů z odhalování a dotyků. Prostě se tomu nedalo vyhnout! Zvykla jsem si na (ženské) ruce, které se mě střídavě i hromadně dotýkají vlastně všude a neustále po mě roztírají oleje, smrdutá bahna a krémy. Zhruba takto lze popsat ayurvédské masáže jednou větou 🙂 Prožila jsem jich už skutečně mnoho a od chvíle kdy přijela Monča a je v tom semnou, tak táhneme za jeden provaz v neustále soutěži o to, která z nás zůstane do večera mastnější.

Vymývání bahna a olejů z vlasů, se stalo každodenní tragickým bojem, který převážně vždy vyhrává olej. Samozřejmě je to tady velice romantické! Jsme hýčkané od rána do večera, až bychom si skoro mohly myslet, že nám tady chybí čas na přemýšlení a na práci! 🙂 Občas si šeptem pro sebe říkáme, že si ostatní lidé neuvědomují, jak mohou být procedury a péče únavné.

Rekapituluju si veškeré milé i nemilé prožitky

Nemilé je to, že mám zhruba již týden nějakou kožní alergii – na krku, ramenou a teď i zádech a docela jistě podezírám směsici olejů, které mi zde jsou vtírány téměř nepřetržitě. Samozřejmě mi říkají, že se to tady ještě nikdy nikomu nestalo a v tomto ohledu semnou Monča naštěstí nedrží, takže jsem skutečně jediným unikátem, který si dopřává tuto formu “čištění”.

Za jiných okolností bych možná byla i ráda a brala to jako možnost zbavit se veškerých toxinů a toho, co už neslouží, kdyby ovšem místní společenstvo velice vtipných lékařů na vše nereagovalo komicky a přespříliš překvapeně. Přesto přijímám, že i tento proces patří k léčení. Jen najít jeden alergen mezi tisíce oleji a přírodními léky, je horší než hledání zapomenutého klepítka v kopě písku! Povím něco o mé skutečně oblíbené proceduře.

Janu Vasthi – Výživa kolene a kostí

Janu Vasthi se zde stala mou nejmilovanější terapií. Na koleno mi přinesou speciálně udělanou ohrádku z mouky, kolem ní to vystelou vatou a dovnitř mi nalijou teplý olej. Tím vše začíná. Poté se dostávám do komatózního stavu relaxace, je to zázrak! To samé lze aplikovat na zápěstí – s výjimkou, že sem nanášejí nasáklé hadříky teplým olejem. Je to velmi překvapivá a účinná medicína a rozhodně se netýká pouze kolem. Během těchto chvil se potuluju nejrůznějšími zákoutími sebe samé a je mi tam moc dobře.

Záznam z deníku:

Janu Vasthu + olejový obklad zápěstí jsou procedury, které mě dostávají do transcendentálních hloubek… tečou přímo do Duše mého těla. Nevím, jak je to možné, ale nejspíše někdy skrze klouby (a nanejvýš skrze kolena) vede ukrytá cesta do mých vyživujících kořenů. Snad u žádné terapie jsem nebyla tak relaxovaná… Olej mě na kolenou a zápěstí teple objímá – mysl se noří hluboko, celé tělo se propadá do jakéhosi prostoru.

Cítím se jako v jeskyni, kde kolem mě odpočívá spoustu kostí. Přichází pocit výživy a uvolnění a prostupuje od koleno do chodidel. Vnímám přívaly zemské energie. Tělo zapouští kořínky. Mysl odpočívá u obřadního plamene. Stejně tak proudí olej do mého zápěstí – cuká to tam a léčí vyschlé břehy a poté se olej dostává až do dlaní. Cítím, že kolena jsou nepoznanou vstupní branou síly! Olej mi pocitově natéká až do kostí a rozlévá se všude po těle. Mysl si brouzdá svými vlastními světy s poklidným pocitem, že je aspoň na chvíli zase doma.

Život mezi přírodními elementy

Za velké požehnání tropů vnímám tu neustálou živost místní přírody. Tento pocit jsem zde na Srí Lance objevila už před rokem, ale každý návrat mě utvrzuje, že právě příroda je zde hlavní léčitelkou, která doplňuje naši ztracenou energii. Miluju doteky živlů na svém těle. Užívám si burácení oceánu, přestože to někdy zní skoro nebezpečně. Je tady živo i jiným způsobem. Všude okolo jsou nejrůznější zvířátka – opice, leguání, zajíčci, nejrůznější formy hmyzů a ještěrek, hadů, ptáků a papoušků.

Je to nádherná připomínka toho, že my – hosté, jsme tady skutečně jen na návštěvě a oni tady mají své skutečné domovy. Aspoň takové pocity na mě přicházejí, když občas vyruším tlupu opic u jídla a ony se na mě potom dívají vyčítavě a rozmrzele, jakobych jim právě vlezla do domu bez pozvání a bez přezutí.

Ženská energie se prohlubuje

Zítra s Mončou očekáváme příjezd našich žen. Na tento workshop jsme se intenzivně připravovaly poslední měsíce, ale právě poslední týden se ve mě započalo silné “ladění se”. Sama si opět uvědomuju, co je pro mě výživné, co mi dodává sílu a hlavně co chci sdílet se světem a sama se sebou.

Tato cesta „všimavosti“ k různým novým podobám mého já, začala již před několika lety a vyústila v kontrastní a mocné zážitky, které mě nakonec dovedly na skoro roční putování po Indii, ze kterého vznikla má cestopisně deníková kniha Jako pták ses narodila – Můj velký indický příběh.

Vracím se k duši svého osobního příběhu a občas vzpomínám na knihu Alchymista. Někdy dokonce ucítím, že se mě dotknul vítr z pouště a jemně mě pohladil. Je to pro mě připomínka toho, že právě dýchám a žiju s rytmem svého světa. Někdy se se svými kořeny nejlépe spojujeme, když jsme jim (místně) daleko, přesto ale pocitově tak blízko.

Myslím, že je velice důležité rozhodnout se, jaký příběh chceme sami sobě vyprávět, protože právě ten nás poté bude provázet – dodávat nebo ubírat naši sílu.

Věřím, že všichni potřebujeme hledat a následovat svou osobní mytologii, protože uvnitř jsme a vždy budeme magické bytosti, děti, které milují kouzla, hravost a jsou provázeny nutkavou zvědavostí objevovat vlastní svět!