Příběh přeměny – Medicína Hada

„Jsem had, jsem láska, jsem zmije z hor, jsem hadem v řece.“ (Taliesin)

Vstupujeme společně do mytologie hada – hrůzostrašné i láskyplné energie transformace rození a zanikání.

Keltská tradice

V keltské tradici byl had vnímán jako nositel léčení, přeměny a životní energie. Samotní druidové byli někdy nazýváni zmijemi („nathair“). Téměř všechny kultury, které se pojí s hadí symbolikou, hada vnímaly jako velkého léčitele, protože právě on střežil mystérium smrti a nového zrození a měl moc provádět duše labyrintem z jednoho světa do druhého.

Právě tato schopnost, nořit se do hlíny, temnoty a podsvětí, je jednou z nejelementárnějších darů hadí moci. Nejde totiž pouze o cestu sestupu dolů, do nitra země, ale především o schopnost návratu skrze úzké tunely a štěrbiny, zpět na denní svit. 

Had má možnost svléci se ze své kůže – zanechat zastaralou podobu a vtělit se do nové. Proto byl často uctíván jako učitel nelpění a hladkého umírání spojeného s rozením se do nového bytí. 

V keltské tradici je had považovaný za totemové zvíře Bohyně Země a Otce Oblohy, protože také slunce se denně rodí a opět umírá. Stejně tak jako schopnost vstupovat do nových forem bytí a nechávat za sebou ty staré, je hadova významná medicína – schopnost obnovení životní energie. Tato životní energie, která dává možnost vzniku života na zemi je neodmyslitelně spojena se sexuální potencí. Keltové tuto životní, sexuální energii nazývali „Nyfre“.

Rodící i smrtící aspekt jednotné hadí síly, bývá (nejenom) v keltské tradici zobrazován jako symbol dvou propletených hadů. Možná se nám také vybaví symbol Caduceuse z Merkuru, na kterém dva propletení hadi zdůrazňují smysl léčitelské profese. Symbolika sňatku protikladných sil zdůrazňuje, že skutečné léčení může pocházet pouze z celistvosti (z harmonie dualit).

Řecká tradice a Uroboros

Milan Nakonečný popisuje Uroborose jako hada stočeného do kruhu a pohlcujícího vlastní ocas. Symbol bývá doprovázen latinskou větou „En to pan“ – Vše je jediné. Had v této symbolické podobě se objevuje také v řadě dalších kultur například v Egyptě, u indiánů Navajo, gnostiků nebo alchymistů. Kruh je dodnes chápán jako symbol jednoty a věčnosti. 

Uroboros přináší poselství věčného koloběhu všeho dění, kde smrt, rození a zánik jsou  jen stádia věčného pohybu. V tomto koloběhu věčnosti se nic neztrácí, ale naopak stále navrací.

„Draco interfecit se ipsum, maritat se ipsum, impregnat se ipsum.“

Drak se sám zabíjí, žení se se sebou samým, oplodňuje sebe sama.“

Had byl v řecké mytologii vnímán jako symbol Velké matky (egyptské Isidy), která je věčnou dělohou i věčným hrobem všeho živého. To, co bohyně pohlcuje, to také znovu vydává životu – ztělesňuje koloběh věčného návratu – archetyp nesmrtelnosti.

Také na Krétě jsou dochovány důkazy o existenci Hadí Bohyně, která náležela chrámu Knossos. Byla obdobně vnímána jako bohyně podsvětí, nového života a znovuzrození.

Indická tradice venkova

Z bengálského venkovského regionu je známá Manasa – vládkyně hadů či matka hadů. Počátky její uctívání jsou dohledatelní již u původních kmenových společenstvech Bengálska. Byla uctívána ženami i muži také jako bohyně plodnosti. Její hlavní svátky spadají do období dešťů, kdy hrozí největší nebezpečí hadího uštknutí. Bývá také vzývána při svatebních obřadech, což musí souviset s požehnáním sexuální energie a nového života.

Kundaliní

Eliade otevírá téma kundaliní pomocí textu Hathajógapradípaka, která zmiňuje „kutilángí“ – tu, která má zkroucené tělo. Kundaliní je vnímána jako had, bohyně i energie.

Když se tato spící bohyně probouzí, začne rychle procházet všemi čakrami. V hadí podobě je sídlo Kundaliní popisováno jako střed těla všech bytostí. V podobě bohyně Parašakti se Kundaliní projevuje ve spodním konci trupu. Eliade o kundaliní říká, že se pohybuje uvnitř sušumny silou svého vnitřního smyslu uvolněného pránou. 

„Unášena sušumnou jako nit jehlou“ (Górakšašataka)

Kundaliní je v tomto kontextu dynamickou, ohnivou i nebezpečnou vnitřní silou. Její probuzení je popisováno intenzivními pocity vnitřního tepla a její vzestup se projevuje tím, že se spodní část těla stává nehybnou a ledovou jako u mrtvoly. Ta část těla, kterou kundaliní vzestupně prochází, se naopak silně rozpaluje.

Tantricko – budhistické texty zdůrazňují její ohnivý rys, který fyzicky evokuje pocit obrovského ohně. Eliade  cituje Hévadžratantru, říká, že bohyně Čandalí pálí v pupku, když všechno spálí, z Luny (na čele) padají kapky nektaru nesmrtelnosti. 

Kundaliní aspekt se projevuje také v Šakti, která byla, dle příběhů, zrozená z ohnivé energie všech bohů. Také mnohé starobylé šamansko – magické indické techniky cíleně pracovaly s vytvářením a rozvojem vnitřního tepla, s jehož energií se dále pracovala tak, že byla transformována do potentní životní energie.

Medicína Hadí Matky

Ať už se s hadí medicínou setkáme v jakékoli podobě, můžeme ji beze strachu pozvat do svého života, protože je láskyplným připomenutím doteku zemského lůna. Vyzývá nás k láskyplné odvaze odložit, co v nás již dávno zemřelo a připravit se na pouť do lůna, kde se rozpomeneme na naše ztracené prameny a znovu se jich plně napijeme. 

Možná se poté vrátíme jako někdo jiný, proměněný, pokud si ale budeme  v paměti udržovat matčinu zemskou náruč, nikdy se už později dalších přechodů nezalekneme. To, že naše léčení právě započalo, můžeme poznat zakoušením intenzivní chuti po dobrodružství, které začíná vstupem do neznáma. 

Pokud chcete hadí matku pozdravit, přilákat či o něco požádat, stačí zavřít oči a nadechnout do sebe její plodící prázdnotu. Poté se jí nechejte obejmout a vyčkejte na to, kam vás zavede.

Zdroje: