Po čtyřech letech opět sama do Indie…

Dnes jsem opět potkala Strach. Zadíval se mi pronikavě do očí, neustoupil ani o krok a dýchl mi sípavě na čelo, které se mi ihned zalilo studeným potem. Srdce se mi rozbušilo a zuřivě na mě z nitra zaklepalo: „Uteč, uteč, rychle a daleko.“ Ale já jen zamrzla na místě, neschopna odpovědi. S široce otevřenýma očima jsem se mu dívala do těch jeho a viděla v nich odraz sebe samotné.

Již velice brzy se vydávám do Indie. Tentokrát po čtyřech letech sama. Nebude to dlouhá cesta, ale bude intenzivní. Je to má čtvrtá cesta do Kolkaty, která mě zatím nikdy nešetřila a poté, za odměnu, několika denní přesun do Goa.

Čeká mě zase bezdomoví, každodenní spaní v jiné místnosti, jiné chatrči a hlavně veškeré to neznámo, které ve mě opět vyvolává mrazivou propast a já do ní patrně opět potřebuju skočit.

Už několik měsíců tvořím knihu o tom, jaké to je cestovat se strachem a jak překračovat propadliště nepoznaného, abychom mohli prožít  takovýto vlastní porod a zjistit, co se ukrývá na druhé straně a tím se znovu obdařit životní energií, sílou a … snad i božskou jiskrou.

Ale co se právě pro mě ukrývá na druhé straně pátečního večera? Dvojí strana jedné mince. Budu šťastná? Budu vyděšená k smrti? A to nevědění je právě to rození… a aktivní krok do středu vlastního hurikánu = průchod porodními cestami při vytváření nového životního příběhu. Jo, je to dost děsivé!

Mám svůj Strach a on má mě. Jsme vlastně dobrý tým. Téměř nikdy se neopouštíme.

Zná mě tak dobře, že se na mě (občas, když zapomene) potutelně usměje a potom zase vycení zuby. Moje představy o budoucnosti se tvoří rychlostí světla a neustále mi mysl předhazuje nejrůznější hrůzné scénáře toho, co mě čeká…Často ji podléhám, ale když jsem už hodně unavená, uvědomím si, že to ona prostě dělává a nic to nezmění na tom, že bych se rozhodla v pátek neodletět.

Asi to je ta změna žena ve mě. Já vím, že ona se na tu cestu vydá, a že je silnější než můj strach. Ona je totiž svobodná jako pták…

Už mnohokrát jsem se vydávala na své cesty plná strachu… a pokaždé se stalo něco nepředvidatelného a já se proměnila. Moje kniha Jako pták ses narodila mi připomíná, že jen změna je neměnná.

Nechť našlapujeme po našich cestách s něhou a odvahou, která se neobává chvění.

 🖤 🖤 🖤