Pouze hojnost přitahuje další hojnost. Vnitřní bohatství k sobě poutá také plnost, prosperitu a vnější hmotnou realizaci štěstí. Štěstí je to, co je naplněné, to, co může rodit nové.
Hojnost domácí partnerské pospolitosti, radosti, pevného zdraví a milosti, vše to do našeho života přináší Lakšmí. Pozvali jste ji někdy i Vy do svého příbytku, do své duše?
Lakšmí patří mezi jednu z nejuctívanějších a nejoblíbenějších bohyň raného i pozdního hinduismu. Původně byla spojena s lokálními kulty úrodnosti země, půdy a obživy. Proto mezi její ikonografický znak náleží například snopek rýže.
Později byla vnímána jako nositelka milosti štěstěny, bohatství, prosperity, krásy, moudrosti a plodivé síly. Příběhy praví, že tam, kde vstoupí Lakšmí, zavládne harmonie a veškeré strádání zmizí. O své lidské děti se Lakšmí stará s péčí a hlubokou něhou a přívětivostí.
Její zrození popisuje mnoho různých mýtů a jeden z nejrozšířenějších povídá o jejím zrození z pěny při pohybu vesmírného oceánu, z něhož bylo stvořeno vše živé a také bájný nektar nesmrtelnosti. Hana Preinhaelterová ji ve své knize „Ó matko Lakšmí dej mi dar“, popisuje jako krásnou mladou ženu, která je v plném rozkvětu krásy a síly. Její tělo je ověnčeno šperky. Bývá vyobrazována s dvěma nebo čtyřma rukama, ve kterých drží lotos. Pokud je sedící, většinou sedí na lotosu či velké lastuře.
Často v rukou drží také snopek rýže, nádobu plnou mincí, mušličky (které byly kdysi využívány jako platidlo), někdy také drží „Lakšmin košíček“, obdobu antického rohu Štěstěny. Můžeme ji také na vyobrazení naleznout s rukama naznačující požehnání a gesta ochrany.
Jejím jízdním zvířetem je bílá sova, ale často ji můžeme spatřit ve společnosti slonů, kteří ji omývají vodou hojnosti. Sloni se také pojí se symbolikou královské moci.
Lakšmí má významné spojení s lotosem. Proto je také nazývána Padminí. V knize „Obrazy ženství v náboženských kulturách“ se opět zdůrazňuje, že se ve Višnupuráně praví o Lakšminém vynoření z oceánu, kdy seděla na plně rozvinutém lotosu a s lotosem v ruce.
Sloni čtyř světových stran na ni sršeli vodu z Gangy. Pokud Lakšmí stojí sama, poté je vyobrazená se čtyřma rukama, v nich drží vázu nektaru nesmrtelnosti a plody zvané bilva, poté lasturu a lotos.
Lakšmí je propojena s jedním z nejsilnějších bohů – s Višnuem, který je ve spojení s ní nazývaný Nárájana. Zůstává jeho manželkou a družkou také během jeho veškerých vtěleních na zemi. Například v podobě Rámy a Síty nebo Krishny a Radhy. Ve Višnupuráně se praví, že:
„Višnu je řečí, zatímco Lakšmí je významem. On je pochopením, ona intelektem. On je stvořitelem, ona stvořením. Ona je zemí, on jen podporou země. On je ten kdo stojí při všem mužském, ona pečuje o vše ženské. On je láska a ona je potěšení.“
Můžeme slýchávat také Lakšminino druhé jméno „Šrí“, které mimo jiné opět evokuje hojnost a štěstí. Nejideálnějším časem uctění její milosti a doteku, je na podzim během svátku Dívalí, kdy se příbytky rozsvěcují světly, lampičkami a plameny svíček.
Mnoho legend praví, že během Dívalí bude Lakšmí prolétat na své bílé sově krajem a tam, kde uvidí světlo, příjme pozvání vstoupit do příbytku a požehná mu svou nekonečnou hojnou štědrostí.
Část modlitby k Lakšmí zní: „V domě, kde se zdržuješ, nikdy teskno není, vše dobré tam přinášíš, nic nemožné není.“
Vědomé přijetí Lakšminina archetypu do našeho života, může přinést mnoho pozitivních změn. Mnohdy k nám prosperita neproudí právě proto, že kdesi uvnitř nás důvěřujeme jakési naučené představě toho, že bohatství je špatné. Přitom rozšiřovat bohatství a štěstí mezi další lidi okolo nás, můžeme až ve chvíli, kdy začneme konat ze svého vlastního středu plnosti.
Nebojme se uctít světlem i modlitbou návrat štěstěny a hojné plodnosti do našeho života.
„O matko Lakšmí, dej nám dar, konečně jsme připraveni, tvé milosti otevřeni.“
Zdroje:
Blanka Knotková-Čapková a kol.: Obrazy ženství v náboženských kulturách, 2008, str. 153 – 154.
David R. Kinsley: Hindu Goddesses, 1988, str. 19-34.
Ó matko Lakšmí, dej mi dar – magické obřady bengálských žen: z bengálštiny přeložila Hana Preinhaelterová, 2007, str. 53.
Copyright: Tereza Ghose – Článek jsem napsala pro časopis Jóga Dnes v roce 2016.